„Dostal jsem dopis od Alanátha dáse Brahmačárího, prezidenta ISKCONu ve Stockholmu, ve kterém píše, že je v zemích východní Evropy velký zájem o vědomí Krišny. Dva chlapce z Československa doporučuje pro zasvěcení. Kdybych znal jazyk, jel bych tam osobně. Proto vás žádám, udělejte ve východní Evropě silnou propagaci,“ napsal Prabhupáda svým žákům Hamsadútovi a Bhagavánovi z Vrindávanu 1. září 1975.
Ti dva mladí muži, o nichž je v dopisu zakladatele Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (zkr. ISKCON) řeč, se později významně zasloužili o misii oddaných v Československu. První z nich, duchovním jménem Paragati dás, připravil první český překlad Prabhupádova díla „Bhagavadgíta taková, jaká je“ a dalších spisů. Druhému z nich, jenž přijal jméno Turíja dás, se skrze inzeráty v časopisech, jako byl Mladý svět, podařilo vytvořit síť zájemců o východní kulturu, jimž knihy do české i slovenské části země tajně dovážel. Významnou, a pro Slovensko doslova klíčovou, roli v šíření tohoto náboženského směru sehrál ještě třetí Čechoslovák, který se pod duchovním jménem Džajagurudéva dás připojil k hnutí Hare Krišna roku 1975 ve Švýcarsku. Mezi lety 1980 a 1983 byl chrámovým vedoucím střediska oddaných ve Vídni a zasloužil se o to, že české překlady knih zakladatele hnutí Šríly Prabhupády tajně putovaly v zavazadlovém prostoru přímé autobusové linky z Vídně do Bratislavy, odkud byly dále distribuovány zájemcům o toto učení.
Citovaný úryvek pochází ze zadní strany obálky dosud jediné dostupné publikace, která zpracovává počátky hnutí Hare Krišna v bývalém Československu. Sestavil ji oddaný Krišny Ašvahari dás a vydal Archiv hnutí Hare Krišna Česká republika v roce 2017. Kniha nese název „Historie hnutí Hare Krišna v Československu 1896–1989“. Uvedené časové rozpětí je poněkud zavádějící – první návštěva oddaných Krišny v Československu se totiž uskutečnila až v roce 1976, ale publikace určená zejména oddaným Krišny využívá značnou část prostoru pro připomenutí učitelské posloupnosti a okolností, které vedly k založení Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny duchovním učitelem Bhaktivédantou Svámím Prabhupádou (vl. jménem Abhaj Čaran De) v New Yorku v létě roku 1966 a dalších událostí rozvoje hnutí před počátkem misie v zemích tehdejšího východního bloku.
V dalších kapitolách už ale s využitím svědectví pamětníků a archivních materiálů (např. zpráv vedených Státní bezpečností) vypráví jazykem oddanosti, který připomíná spíše hrdinský epos, příběh pronikání tohoto netradičního náboženského učení do Československa. Společné dějiny, blízký jazyk a vztahy členů hnutí, kteří kdysi byli občany jednoho státu a tvořili spolu první skupinky zájemců, z nichž později vyrostly současné komunity, jsou i v dnešní době pojivem, které stále udržuje spolupráci české a slovenské větve hnutí Hare Krišna navzdory tomu, že v každém ze současných států mají jiné podmínky, a není proto v podstatě možné je od sebe vzájemně oddělit.
Zatímco v Česku působí státem registrovaná náboženská společnost „Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna“, k níž se hlásí podle posledních dostupných údajů ze sčítání lidu necelých sedm set oddaných, na Slovensku se projekt Medzinárodnej spoločnosti pre vedomie Krišnu – ISKCON Slovensko rozvíjí sice stabilně, ale jen velmi zvolna a (vzhledem ke slovenské legislativě) bez šance na působení ve statutu náboženské společnosti. Údaje ze slovenského sčítání lidu o počtech oddaných Krišny na Slovensku nereferují, ale na základě návštěv v komunitách, rozhovorů s chrámovými vedoucími i řadovými oddanými můžeme jejich počet v současnosti odhadovat přibližně na dvě stě osob sdružujících se celkem ve třech centrech v Bratislavě, Zvoleně a Prešově. Nezřídka však slovenští oddaní i dnes volí (třeba alespoň na nějaký čas) život v českých komunitách, a proto je nezbytné podívat se i za slovenské hranice zejména v období před vznikem prvního slovenského centra hnutí Hare Krišna.
Úplně poprvé oddaní ze Západu navštívili Československo na konci roku 1976, ale někteří Čechoslováci se s nimi mohli již o několik měsíců dříve setkat například na srazu mládeže v polské Čenstochové u příležitosti velkého poutního svátku, kam kromě křesťanů přijížděli i mnozí další alternativně smýšlející mladí lidé, nebo také na dovolených v Jugoslávii či v Maďarsku. Na základě těchto prvních kontaktů začali oddaní přijíždět do Československa pravidelně a pořádat v českých i slovenských domácnostech svých hostitelů první opatrné programy, při nichž s těmi, kdo uměli anglicky, hovořili o svém učení, vařili vegetariánská jídla, zpívali a hráli na tradiční indické hudební nástroje.
Další prostor, i když jen na krátký čas, poskytlo misionářům oddanosti Krišnovi prostředí zájemců o jógu a další prvky tehdy alternativního životního stylu, jakými byla například akupunktura a akupresura, makrobiotická strava či masáže. Kontakty s jógími však dostaly oddané do hledáčku Státní bezpečnosti, v jejichž spisech je možné zjistit např. to, že skupinka oddaných ze západního Německa navštívila v roce 1977 jógové soustředění, které probíhalo ve Frymburku nedaleko Lipenské přehrady a v následujícím roce se oddaní zúčastnili ještě dalších tří jógových setkání, která se konala v právě dostavěném, ale zatím ještě neotevřeném kulturním středisku v Hlinsku. Zprávy Státní bezpečnosti popisují mimo jiné i iniciační rituál, při němž dva oddaní amerického původu zasvěcovali několik nových oddaných původem z východního Německa, Polska a Maďarska. I kvůli sledování Státní bezpečností se ale cesty jógích a oddaných Krišny poměrně záhy rozdělili. Po zásazích StB navíc znatelně ubylo misijních cest zahraničních oddaných do Československa.
Záhy ale přišel zásadní zlom v šíření nauky Hare Krišna, a sice vznik prvních českých překladů důležitých knih. V tomto přelomovém období historie oddaných Krišny v Československu příště navážeme.
Jitka Schlichtsová
Literatura:
AŠVAHARI DÁS: Historie hnutí Hare Krišna v Československu 1896–1989. Achriv hnutí Hare Krišna: 2017.
Hayagriva das: The Hare Krishna Explosion: The Birth od Krishna Consciousness in America, 1966–1969. Palace Press.
SCHLICHTSOVÁ, Jitka: Doma, nebo ve škole? Principy a východiska vzdělání v hnutí Haré Kršna. In: DOJČÁR, Martin (ed.): Alternatívna religiozita a vzdelávanie. Trnana, 2020. s. 51–75.
SCHLICHTSOVÁ, Jitka: Hnutie Hare Krišna v Česku a na Slovensku. Rozmer (3), 2017.
Elektronické zdroje:
Český statistický úřad: Tab. 156 Obyvatelstvo podle věku, náboženské víry a podle pohlaví. Dostupné z URL https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvokc=&katalog=30719&pvo=SPCR156&z=T [online 26. 8. 2021].
Titulná fotografia: Novomanželé při obřadu védské svatby během festivalu Ratha játrá v Praze roku 2012 (Foto: Jitka Schlichtsová)